Benjamin Graham v deváté kapitole Inteligentního investora popisuje investování do investičních fondů a my se spolu podíváme na podílové fondy, indexové fondy a ETF. Budu se snažit zasadit Grahamovy principy do dnešního kontextu.

Kniha Inteligentní investor (9) - Podílové fondy, indexy a ETF
podilove fondy

Začněme podílovými fondy. Graham rozebírá dva základní druhy: otevřené a uzavřené podílové fondy. Otevřené podílové fondy jsou významně známější a daleko rozšířenější. Pokud někdo řekne podílový fond, v naprosté většině případů má na mysli právě otevřený podílový fond. Ten má flexibilní počet podílových listů, tedy v zásadě kdokoliv může vstoupit, vloží peníze a společnost vydá adekvátní počet podílových listů. Cena je podle čisté hodnoty aktiv – tedy součet všech cenných papírů (běžně akcií a dluhopisů) hotovosti na účtu minus závazky. Tyto podílové listy nakupujeme a prodáváme u dané investiční společnosti. Prakticky vždy platíme poplatek za správu, ten je za období, dejme tomu roční, a v některých případech také poplatek za vstup. Pokud vložíte 5 000 a poplatek za vstup je 4 %, pak Vám fond zainvestuje jen 4 800 Kč. Oproti tomu uzavřené podílové fondy ztrácely v průběhu historie na popularitě, již za Grahama jich bylo méně a méně. Uzavřený fond má fixní počet listů, které jsou obchodovány na burze, často se slevou oproti čisté hodnotě aktiv. Samozřejmě, je to fond, takže platíme poplatky za správu. A také při nákupu na burze platíme poplatek dané burze či brokerovi za uskutečnění obchodu, tj. něco jako vstupní poplatek, a poplatek za transakci platíme také při prodeji.

Jaké jsou podle Grahama nejčastější chyby investorů při výběru podílového fondu. Jednoznačně jde o rozhodování se podle historické výkonnosti. Vidíme, že za poslední tři roky fond vydělal 20 % ročně, a tak máme tendenci vložit své peníze právě sem, daleko spíše než bychom si vybrali fond s nulovým zhodnocením. To je naše přirozená lidská tendence: možná máme představu, že tento fond musí řídit nějaký génius, že tento člověk to umí, že daná strategie je správná atd. Na druhou stranu, v praxi častěji platí, že to, co jde nahoru, jde později dolů. Jsou k tomu aspoň čtyři důvody: 1) Pravděpodobně nebudete jediní, kdo se rozhodne vložit do takového fondu své peníze. V úspěšném fondu se tedy začne hromadit velké množství hotovosti. Co udělá manažer? Ten obvykle nemá příliš dobré možnosti: buď nakoupí ty stejné společnosti, které za poslední roky výrazně vzrostly na ceně, tedy již nejsou tak výhodné, nebo se začne poohlížet po jiných, které třeba nemá tak dobře prozkoumané a které mohou být výrazně horší než ty, které vlastní, navíc je často limitovaný tím, do čeho může investovat, nebo nechá hotovost ležet stranou, což jistě sníží jeho výkonnost. Navíc, menší fond může investovat do menších společností, které mohou být výnosnější, zatímco velký fond je limitovaný na velké podniky, kde se těžko nahánějí nějaké zisky, protože tyto společnosti sleduje téměř každý. 2) Nezřídka se děje, že úspěšný manažer změní svou práci: přetáhne ho nějaká jiná investiční společnost, fondu se pak změní management, který již nemusí dosahovat tak dobrých výsledků. 3) Vysoká výkonnost je nezřídka zapříčiněna spíše shodou okolností než uměním, či dokonce přímo spekulací. Manažer může přijímat neúměrně vysoké riziko, což na první pohled může vypadat dobře, nicméně vysoké riziko se dříve či později projeví na upadajícím výsledku. Vysoká výkonnost může být také důsledkem stádového chování, jak jsme zmiňovali ve videu, proč vznikají bubliny, jít s ostatními je pro manažery bezpečné. 4) Investiční společnost je motivována vykázat krátkodobě vysokou výkonnost, protože to přitáhne další kapitál, a tedy více vybere na poplatcích. Nezřídka tak podílové fondy začínají jako malé privátní fondy, které, pokud se daří, jsou nabídnuty veřejnosti a publikovány výsledky z doby privátního fondu.

Druhou chybou při výběru podílového fondu je ignorování poplatků: za vstup a za správu. Konsenzus výzkumníků za posledních 70 let je, že vysoké poplatky za správu nevedou k adekvátnímu růstu výkonnosti. Např. dvouprocentní poplatky za správu zásadně ukrajují výnosy, protože trh může jít nahoru nebo dolů, to je nejisté. co je ovšem jisté je, že zaplatíme svůj roční poplatek. Takový poplatek za dvacet let je pak bez problémů i 40 % portfolia. Měli bychom si tedy obecně vybírat fondy s nízkými poplatky, a vyhnout se těm, u kterých když se podíváme na jejich složení, tak vypadá jako tržní index, a přitom vybírá vysoké poplatky. Platit vyšší poplatky může mít smysl u fondů, které jdou proti konsenzu na trhu, které jsou kontrariánské, nebojí se být jiné a zároveň jsou inteligentní, jako např. Magellan za doby Petera Lynche, kde Lynch dosáhl ročního výnosu 29 % za dobu 13 let, na to jsme se také dívali v jednom videu. Ale vyšší poplatky neznamenají nutně vyšší výkonnost. Také bychom měli preferovat aktivní fondy, kde má management zainvestovánu významnou část svých prostředků, aby byli motivováni svědomitě tyto peníze spravovat. Obecně pozor na marketing různých prodejců podílových fondů.

podilove fondy

Pokud tedy nechceme platit za aktivní správu fondu, což může být rozumný přístup, protože, jak jsme si řekli, historicky nebylo výhodné platit vyšší poplatky za aktivní snahu manažera vybrat ty správné akcie či dluhopisy, tak se nabízí indexové investování. To je o tom, že nakupujeme všechny akcie či cokoliv dalšího, co se na dané burze či v daném regionu, či segmentu nabízí, klasicky často vážené podle tržní kapitalizace, tedy největší společnosti v největším zastoupení atd. Na sklonu svého života Graham považoval indexové investování za nejlepší volbu pro individuální investory, a podobně se vyjadřoval i Warren Buffett. Individuální investor je totiž ušetřen nástrah, které s investováním do jednotlivých titulů souvisí, jak pravidelně zmiňujeme na tomto kanálu: největším nepřítelem investora bude pravděpodobně on sám. Poplatky při tomto investování jsou velmi nízké, a to je důvod, proč obecně mají tendenci překonat výkonnost aktivně spravovaných podílových fondů. Zde máme na snímku Vanguard Total Stock Market, tedy jde o fond, který kopíruje index všech investovatelných amerických akcií. Zde ho máme v podobě podílového fondu, vlevo, a také ve formě ETF, vpravo. Jaké jsou rozdíly? Podílový fond má vyšší minimální částku k investování, zde jde o 3 tisíce dolarů, dále neplatíme žádné poplatky za nákup ani prodej, a roční poplatek za správu je 0,14 %. Oproti tomu ETF můžeme kupovat i za menší částky, kupujeme ho jako akcie přes brokera, tedy platíme za nákup a prodej, podle ceníku brokera, na druhou stranu má nižší roční poplatek za správu, který představuje pouze 0,03 % spravovaných aktiv, což je prakticky nula. Jde o to vybrat si, co nám sedí. Lze to jednoduše propočítat, co se nám vyplatí, v obou případech vlastníme to stejné. Pasivní pravidelné investování může být to nejlepší pro nesofistikovaného, neinformovaného investora.

Pokud Vás zajímá investování anebo pokud Vás přitahují investice do kvalitních podniků po celém světě, prozkoumejte Portál rozumného investora.