V tomto článku budu sdílet svůj pohled na investování do malých versus velkých společností. Můžeme totiž investovat do gigantů jako je Apple, Johnson and Johnson, Coca-Cola či Google, anebo do společností, o kterých 99 % lidí, kteří se zajímají o investice, nikdy neslyšela. Největší podniky mají tržní kapitalizaci v řádu stovek miliard dolarů, zatímco ty nejmenší mohou mít tržní kapitalizaci pouze 5 mil. dolarů. Projdeme si některé výhody a nevýhody obou těchto skupin, abyste se mohli lépe rozhodnout, co Vám sedí více, investice do malých firem, že do megakorporací.

Je lepší investovat do velkých, anebo malých společností?
investice do malych firem

Možná si pamatujete scénu z Wolf of Wall Street, ve které Leonardo di Caprio, dealer penny akcií – akcií s cenou pod 1 dolar, přesvědčuje zákazníka o koupi moderní high-tech společnosti Aerotyne International, která sídlí na středozápadě, a je před uzavřením velkých kontraktů a jeho zákazník John má příležitost učinit obchod svého života. Přitom, tato společnost není profitabilní, a pravděpodobně ani nemá žádné příjmy či zaměstnance, jde o dva lidi v garáži a účetnictví jim dělá jejich matka. Co si z toho můžeme odnést? Tedy vždy bychom se měli přesvědčit co kupujeme. Toto ovšem platí nejen o malých, ale možná překvapivě i velkých společnostech.

Když už jsme u toho: mají malé společnosti větší pravděpodobnost bankrotu? Důvody, proč by to tak mohlo být, zahrnují: zaměření se pouze na jeden druh podnikání, limitovaný přístup ke kapitálu, závislost na jediném odběrateli atd. Např. pokud máme lokálního provozovatele restaurací, ten se může dostat do velkých problémů v aktuální situaci pandemie, nebo pokud máme konstruktéra speciálních zařízení do leteckého průmyslu, může se také dostat do problémů, či konzultantská firma, která má dvě třetiny tržeb v jediné automobilce, která začala omezovat výdaje atd.

Rizika spojená s omezenou velikostí společnosti ovšem neznamenají, že velké společnosti nemohou zbankrotovat. Např. aktuálně zbankrotovaný Chesapeake Energy, což znamená, že držitelé kmenových i preferenčních akcií velmi pravděpodobně přišli o vše, měl ještě v roce 2018 tržní kapitalizaci, tedy hodnotu na trhu, ve výši 6 miliard dolarů, šlo o středně velkou či velkou společnosti. Nebo starší a známý případ z roku 2000: Enron měl tržní hodnotu 60 miliard dolarů a zkrachoval. Z aktuálnějších případů tu máme např. také Hertz působící v pronájmech automobilů, jehož cena akcie ztratila během posledních let 98,5 % své hodnoty. Z velkého či středního podniku se tak stal zkrachovaný malý podnik. Počet bankrotů velkých společností je pravděpodobně méně, což je také dáno tím, že velkých podniků je menší počet než těch malých, a tím, že velké podniky se obvykle staly velkými na základě fungujícího business modelu, ale neměli bychom spoléhat na to, že investicí do velkého podniku nemůžeme ztratit: např. ti, kteří investovali do General Electric by nám jistě řekli své. General Electric je příběhem o zničení hodnoty investorů v případě jedné z největších společností na světě. Na druhou stranu můžeme nalézt mnoho malých společnosti, které mají negativní čistý dluh, tedy mají více hotovosti než dluhu. Malé společnosti jsou často méně zadlužené než ty velké, což je na druhou stranu výhoda.

Pokud nevíme, co nakupujeme, neměli bychom investovat ani do velkých ani do malých společností, protože patrně dříve nebo později ztratíme. Něco bude vypadat na první pohled atraktivně, ale nám ujde skutečná situace společnosti. Pokud si ovšem dáme práci, existuje několik důvodů, proč investice do malých firem může být výhodnější než do těch největších, které zná každý.

Prvním důvodem může být, že menších podniků je jednoduše více. Zde na grafu máme celosvětový pohled. Microcap jsou společnosti s tržní kapitalizací nižší než 300 mil. dolarů, někdy vidíme definici s limitem 50 mil. dolarů. Pod 10 mil. dolarů mluvíme o nanocap. Microcap společností je ve skutečnosti většina, zhruba 60 %. Small Cap jsou s tržní kapitalizací od 300 mil. do 2 miliard. Mid cap jsou do 10 miliard a large cap jsou větší než to. Tedy mezi menšími podniky můžeme najít více diamantů, protože je jich jednoduše více. Navíc, malé společnosti často mohou růst výrazně více než ty velké. Otázka: Jak je pravděpodobné, že Apple zdvojnásobí své tržby během následujících 5 let? Celkem nepravděpodobné. Jak je pravděpodobné, že lokální firma, která se díky kvalitnímu byznys modelu dokáže prosadit i v zahraničí, zdvojnásobí své tržby během následujících 5 let? To může být dost dobře možné. Na druhou stranu existuje často dobrý důvod, proč se daná společnost stala velkou – nějaká těžko replikovatelná konkurenční výhoda, a pokud toto stále platí, a nakoupíme za příznivou cenu, i velká společnost může být skvělou investicí.

velke podniky jsou sledovanejsi

Dalším pozitivní okolností pro aktivního sofistikovaného investora je skutečnost, že menší společnosti jsou daleko méně sledované. Na tomto grafu vidíme přehled průměrného počtu analytiků sledujících danou společnost. Velké společnosti sleduje 20 až 30 analytiků a také desetitisíce či miliony soukromých investorů. Na druhou stranu, u malých společností to může být jen 7 analytiků, dva nebo dokonce jediný. Navíc, pokud jste společnost provádějící výzkum akcií, nasadíte svého nejlepšího a nejzkušenějšího analytika na americkou mega-cap společnost, nebo na menší podnik v Mexiku? Velmi pravděpodobně na velkou společnost, protože to je místo, kde se točí největší peníze. Menší podniky jsou také méně sledované, protože vzhledem k jejich velikosti nemusí být možné pro větší hráče do malých firem vůbec investovat. Např. Warren Buffett neinvestuje do malých podniků, protože pokud máme podnik o velikosti 300 mil. dolarů, pak dejme tomu, že Buffett by byl schopen za měsíc nakoupit 1-5 % akcií při intenzivním nakupování, což je 3 až 15 milionů dolarů investice, což pro něj nehne ani stéblem slámy. V podobné situaci jsou také fondy a další instituce.

investice do malych firem
Zdroj: institutional investor.

Dále, regulace jako MiFID II v Evropě vedla k tomu, že přes 300 menších evropských společností ztratilo všechny své sell-side analytiky, to jsou ti analytici, kteří prodávají své analýzy fondům či dalším investorům, obvykle provádí predikce na další období a nastavují cílové ceny. Na trhu je tedy nyní díky regulaci evropské unie méně pracujících analytiků, tedy pro nás aktivní investory více příležitostí nacházet podhodnocené společnosti. A že prý evropská unie vydává jen špatnou regulaci: záleží na kterém konci se nacházíme.

Zdroj: russell investments.

Dalším faktorem je růst pasivního investování, tedy investování bez aktivního výběru cenných papírů, kdy jedinec nejčastěji nakupuje nějaký tržní index. Pasivní investování má v USA přibližně 50% podíl na celkovém trhu a lze argumentovat, že přestože pasivní investování není prvotní či jedinou příčinou vzniku bublin zejména ve velkých společnostech, toky kapitálu pasivních fondů mají tendenci tyto bubliny posilovat, protože ceny rostou dokud do těchto akcií, často těch největších akcií, plynou peníze, a ty plynou, dokud ceny jdou nahoru. Na to, jak funguje pasivní investování a konkrétně ETF jsme se dívali v jednom z předešlých videí. Dále, snad každý, kdo má penzijní připojištění a má fond, který vlastní akcie, tak je zainvestovaný do Microsoftu. Tedy v poslední době zejména velké společnosti mají tendenci být předražené a jedním z důvodů může být pasivní investování. Ale co jde nahoru, jednou také může jít dolů. Investice do malých podniků, které jsou v jednom, nebo dokonce žádném indexu, tak mohou investorům pomoci vyhnout se těmto bublinám. Navíc, pokud se malému podniku bude dařit, cena jeho akcie bude růst, tedy i tržní kapitalizace se bude zvyšovat, až se dostane do nějakého ETF, toto ETF ho začne nakupovat, což může přinést růst ceny akcie nezřídka o 50 % během několika týdnů. Tady máme příklad FDP, jehož cena akcie se pohybovala velmi zvláštně: z 34 dolarů na 22 dolarů, pak opět vystřelila na 37 dolarů, jen aby se propadla na 27 dolarů a poté opět vzrostla na 35 dolarů, a opět poklesla pod 25 dolarů. Kromě dynamiky při začátku pandemie se zde podepsala skutečnost, že FDP se pohybovalo na okraji jednoho ETF, tedy chvíli bylo v něm, a chvíli ne, což umocnilo pohyby cen akcií sem a tam, podle toho, jak toto ETF nakupovalo a prodávalo.

male firmy jsou volatilnejsi

Čím menší společnost, tím pravděpodobně bude volatilnější i její cena, tedy tím více se cena akcie bude pohybovat nahoru a dolů. Volatilita není výhradně funkce velikosti, protože záleží např. také na výši zadlužení či sektoru, nicméně menší společnosti jsou obecně volatilnější v ceně akcie než ty velké. To je vidět na tomto grafu: čím menší tím volatilnější, a také pokud jde o rozvojové trhy, tak ty jsou volatilnější než např. americký trh. Jak to? Důvody jsou sentiment a likvidita: trh akcie s nízkou kapitalizací je mělký, protože tu není tolik nakupujících a prodávajících – ceny se tak mohou výrazně měnit i během jednoho dne. To stejné platí o rozvojových trzích – navíc, pokud je určitý region v oblibě plyne do něj velký objem kapitálu. Je to výhoda či nevýhoda? Záleží, jaký máte vztah s volatilitou: pokud víte, že zpanikaříte, pokud uvidíte cenu své akcie poklesnout o 50 %, pak patrně akcie menších společností nejsou pro Vás, a možná investování do akcií jako takové není úplně pro Vás. Volatilita může být také výhodou: dovoluje nám nakupovat levně a prodávat draze, pokud na to máme žaludek a trpělivost. Praktické doplnění pro zadávání nákupních a prodejních příkazů: Vždy zadávám LIMIT příkaz, ne MARKET příkaz, protože obzvláště u menších společností se může stát, že se v té dané chvíli nemusí nacházet nikdo na druhé straně obchodu, kdo chce transakci učinit za pro mě přijatelnou cenu. LIMIT příkaz je bezpečí zdarma, jednoduše můžu zadat nejvyšší cenu, za jakou jsem ochoten nakoupit a zadat to jako LIMIT příkaz.

Toto bylo tedy několik myšlenek ohledně investice do malých firem. Nemyslím si, že menší společnosti jsou nutně riskantnější z pohledu ztráty kapitálu než ty velké, pokud víme, co kupujeme. Podle mě více rozhoduje zadlužení, management, pozice společnosti a sektor, ve kterém působí. Osobně se rád dívám na společnosti dejme tomu v rozpětí 50 mil a 2 mld. dolarů tržní kapitalizace, protože ty nebývají tak sledované, a relativně často tam jsem schopen nalézt podnik, který mi může poskytnout návratnost 15 % ročně při limitovaném riziku.

Všechny své investice, včetně portfolií, alokace mých prostředků a analýz sdílím na Portálu rozumného investora. Nabízím lhůtu 21 dní na vrácení peněz bez udání důvodu.